Monogatari CZ:Bakemonogatari/Hitagi Krab 007

007

Posloupnost času.

Vyložil jsem si to úplně špatně.

Předpokládal jsem, že Senjougahara potkala kraba, ztratila svou váhu a to dohnalo její matku k takovému zoufalství, že se přidala k té sektě. Ale bylo to obráceně; Senjougahařina matka se k nim přidala dávno před tím, než Senjougahara potkala toho kraba, který jí vzal váhu.

Mělo mi to dojít.

Sešívačky a kartonové nože najdete běžně poházené po domě, ale kopačky rozhodně ne. Jen, co je zmínila, mělo mi dojít, že se to stalo ještě když Senjougahara dělala atletiku – na základce. Když se dostala na střední a nechodila na tělocvik – natož pak aby byla v běžeckém týmu – už by u sebe žádný kopačky neměla.

Patrně se její matka přidala k sektě, když Senjougahara chodila do páté třídy. Dlouho před tím, než ji mohla Hanekawa znát.

V té době to byla slabá dívka.

Doopravdy chorá, ne jen z pomluv.

Měla nějakou špatnou nemoc – kdybych řekl jakou, rozhodně byste ji znali. Její šance na přežití byly pod deseti procenty a doktoři to už chtěli zabalit.

Všechno bylo příšerné…

Senjougahařina matka potřebovala nějakou úlevu.

A oni toho využili.

Senjougahařina operace překonala veškerá očekávání – skutečnost, která s největší pravděpodobností neměla co dělat s tou sektou, i když Oshino poznamenal, že to nemůžeme vědět jistě. Kdybych se u Senjougahary doma rozhodl pořádně prozkoumat její nahé tělo, mohl jsem si všimnout jejích vytrácejících se jizev po operaci na jejích zádech… ale to jsem samozřejmě neudělal.

A to jak se otočila ke mně a jak si nejdříve oblékla svršek… asi jsem vážně neměl pravdu, že chtěla předvádět svoje tělo.

Zeptala se mě na můj názor.

Každopádně, po tom, co doktoři zachránili Senjougahaře život, její matka… propadla hlouběji do pařátů toho kultu.

Věříc, že zachránili svoji dceru.

Měli ji na háku.

Klasický sled událostí.

Ale jako rodina přetrvali. Nevěděl jsem o té sektě nic – v co věřili, co praktikovali – ale z větší části se nezdálo, že by se snažili převrátit život svých následovníků. Její otec vydělával dost a bohatí už byli, což pomohlo; ale jak roky mizely, tak se víra její matky prohlubovala a stisk pařátů zesiloval.

Byli rodinou jen ve jméně.

Senjougahara přestala s matkou mluvit.

Když ještě chodila na první stupeň, byli si blízcí, ale jen co přešla na druhý, jejich vztahy začaly být víc a víc napjaté. Z toho, jak jí Hanekawa popisovala, byste těžko poznali, že jí zrovna tohle užíralo zevnitř.

Možná kvůli tomu byla taková.

Právě proto tak vynikala.

Donutilo ji to snažit se být tak perfektní jak jen dokázala.

Aby ukázala svojí matce, jak perfektní dokáže být; aby dokázala, že může být skvělá bez pomoci nějaké sekty.

Přestože s ní nemluvila.

Od přírody ji to ke sportu netáhlo.

Rozhodně ne, když byla nemocná.

Musela se k tomu donutit.

Ale její snaha se jí vymstila.

Jen se to všechno zhoršilo.

Čím lépe se Senjougahaře dařilo, čím víc se jí podařilo být perfektní, tím víc byla její matka přesvědčená, že za to může její sekta.

Následek:

Když byla v devátém ročníku

S posledním vysvědčením na obzoru

K sektě se přidala pro svoji dceru, ale její priority vyjely tak hodně ze své původní trasy, že nabídla svou dceru vůdcům kultu. Možná si i myslela, že to dělá pro její dobro.

Senjougahara se bránila.

Její tretry otevřely přehradu krve na jeho čele.

A konečný výsledek…

…její rodina se rozpadla.

Zruinovalo je to.

Sebralo jí to vše, co měla.

Peníze, dům, celý pozemek. Obří půjčky.

Rozvod byl uzavřen teprve loni; do toho malého bytu se přestěhovali, když se dostala na střední. Všechno to skončilo ještě před tím, než absolvovala základku. Konec.

A…

V době mezi základní a střední školou…

…potkala kraba.

„Krab břemen ve skutečnosti představuje boha citů,“ vysvětloval Oshino, „myšlenek, přání a pout. Když ztratíš všechnu svou váhu, jako bys už prakticky nebyl. Když se někomu stane něco traumatizujícího, jejich mysl na to vytěsní všechny vzpomínky – to můžeš ve filmech nebo televizi vidět pořád. Tohle je v podstatě to samý; bůh ti vezme, co tě trápí.“

Jinými slovy, když potkala toho kraba…

Zpřetrhala pouta se svou matkou.

Přestala myslet na to, že ji její matka nabídla vůdci sekty, že ji nezachránila, že to zničilo jejich rodinu. Přestala uvažovat nad tím, jestli se neměla bránit.

Pustila své břemeno.

Ztratila, co jí tížilo.

Rozhodla se…

…to schovat.

Potřebovala si oddychnout.

„Jednoduchej obchod. Rovnocenná výměna. Krabi mají všechen ten svůj pancíř, jsou celkem tvrdý, co? Nebo to si o nich aspoň myslíme. Maj zvenčí krunýř – aby ochránili, co je opravdu důležitý pod tou skořápkou. Špatně se jí.“

Vážně je musel nesnášet.

Oshino se dokázal na některé věci až podivně fixovat.

„Kanji pro kraba [蟹] je porozumění [解] nad broukem [虫]. Stejné porozumění jako ve slově pitva [解剖]. Všechno, co žije ve vodě, se takhle v kanji zařazuje, ale tyhle potvory mají dvě velký klepeta.“

Nakonec…

Senjougahara ztratila své břemeno – svou tíhu a pocity. Osvobozena od bolesti, konečně bez trápení. Všechno to zahodila.

A to…

…jí všechno zjednodušilo.

Vážně.

Bez svojí tíhy, neměla žádné opravdové problémy. Ale stejně jako ten mladík, co prodal svůj stín, neproběhl den, který by Senjougahara nelitovala.

Ne protože si už moc nerozuměla s lidmi.

Ne protože její život postrádal přepych.

Ne protože se už s nikým nespřátelila.

Ne protože v životě všechno ztratila.

Jen protože ztratila své city.

Pět podvodníků.

Nikdo z nich neměl co do činění s náboženstvím její matky, ale jako Oshinovi, věřila jim jen napůl… ale to, že jim i jen trochu věřila dokazovalo, jak toho lituje. Stejně tak to, že pořád chodila do nemocnice.

Všechno špatně.

Celé jsem to bral špatně.

Od doby, co ztratila svou váhu, Senjougahara…

…nevzdala se ničeho.

…neodhodila nic.

„Neudělala nic špatně. Jen protože se stane něco špatnýho neznamená, že se tomu musíš postavit. Čelit něčemu takovýmu, to z tebe lepšího člověka neudělá. Utýct před tím bude vždycky dobrá volba. Obzvlášť, když ji opustila její vlastní matka kvůli svojí víře. Za těchhle okolnostech, návrat její tíhy nic nezmění. Jediná změna je, že ji teď zase bude tížit váha jejího břemene. Její matka se nevrátí a její rodina se nezotaví.“

Nic to neměnilo.

Oshino to neřekl jako výsměch, nebyl sarkastický.

„Krab břemen ti vezme váhu, tvoje vzpomínky, tvou identitu. Ale není to jako upíři nebo ta kočka. Tenhle osud si vybrala sama a bylo jí vyhověno. Férovej obchod. Ten bůh s ní byl pořád. Nikdy nic neztratila. Ale stejně…“

Ale stejně…

I přesto

O to víc

Senjougahara Hitagi ji chtěla zpět.

Všechno to chtěla zpět.

Vše, co si pamatovala o své matce.

Její vzpomínky a bolest, kterou jí přinesly.

Nemohl jsem opravdu pochopit, co to pro ni znamená, a pravděpodobně to nikdy nepochopím, ale jak řekl Oshino, bylo by mi to k ničemu. Její matka by se k nim nevrátila. Senjougahara by trpěla ještě víc.

Nic to neměnilo.

„Jedno to změní,“ řekla Senjougahara.

Oči rudé a oteklé.

„Nebylo to naprosto k ničemu. Aspoň z toho budu mít dobrého přítele.“

„Koho?“

„Tebe.“

Odpověď jsem znal. Ale zarazilo mě jak prostě, přímo a bez studu to řekla.

„Děkuji ti, Araragi-kun. Jsem ti velice vděčná. Omlouvám se za všechno, co jsem ti řekla nebo udělala. Bylo by mi potěšením, kdybys mi zůstal přítelem.“

Proti vlastní vůli…

Se tahle nečekaná dojemnost vnořila hluboko do mého srdce.

Slíbili jsme, že si spolu dáme kraba.

Zima se zdála být příšerně daleko…

Předchozí: 006

Celé Hitagi Krab

Zpátky na hlavní stránku

Další: 008