Monogatari CZ:Bakemonogatari/Mayoi Šnek 009

From Baka-Tsuki
Jump to navigation Jump to search

009[edit]

Toto je epilog, nebo spíše závěr, tohoto příběhu.

Jak to bylo běžné, mé dvě malé sestry, Karen a Tsukihi, mě vzbudily.

To, že mě přišly vzbudit, ukazovalo, že má omluvná slova, která zněla skoro víc jako bezpodmínečná kapitulace, sklidila úspěch a jejich hněv byl uhašen. Nakonec jsem nemohl po zbytek toho roku nic dělat, ale slíbil jsem, že na celý příští Den matek rozhodně ani nevykročím z domova.

To možná bylo dobře.

Každopádně, bylo pondělí.

Nádherně obyčejný všední den, při kterém by se nic nemělo stát.

Dojedl jsem lehkou snídani a vyrazil do školy. Nebyl jsem na svém horském červeném. Nasedl jsem na to babské kolo. Když jsem si nechal procházet hlavou ten fakt, že Senjougahara bude konečně zase chodit do školy, mé nohy se cítily lehounce, když šlapaly.

Když jsem se ale řítil dolů z kopečka nedaleko našeho domu, málem jsem narazil do malé holčičky, která si nejistě pokračovala.

Prudce jsem sevřel brzdy.

Na zádech měla obří ruksak.

„Á, pan Agiragi.“

„Máš o gi navíc.“

„Promiňte, zakoktala jsem.“

„Co tu děláš?“

„To, no, jak bych to řekla…“

Ta holčička měla zmatený výraz nindži, které selhala kamufláž, a pak ukázala rozpačitý úsměvný úškleb.

„No, to… Děkuji Vám za pomoc, pane Araragi. Postoupila jsem z ducha, který straší jednu určitou oblast, na potulný přízrak. Dostala jsem speciální povýšení o celé dvě úrovně.“

„Cože…?“

Byl jsem v šoku.

Ta bezvadně absurdní logika byla tak vágní a nahodilá, že by expert jako Oshino (ať je sebevíc lehkovážný) pravděpodobně omdlel, kdyby to slyšel.Možná si z toho nic nedělala, ale byl jsem v takovém postavení, že jsem neustále musel myslet na účast ve škole, takže jsem se potřeboval dostat do školy, abych nepřijel pozdě. Proto jsem řekl jen „Tak, zatím“ a nasedl zpátky na kolo po tom, co jsme prohodili jen několik málo slov.

A pak mi řekla jednu poslední věc.

„A pane Araragi. Budu se po téhle čtvrti nějakou dobu toulat,“ řekla ta holčička. „Tak na mě zavolejte, když mě zahlédnete.“

Nakonec z toho byl docela nádherný příběh.


Předchozí: 008 Celé Mayoi Šnek Zpátky na hlavní stránku Další: Suruga Opice