Koyomi Historie
Koyomi Historie[edit]
„Ale ale, jestli to není náš Araragi. Studuješ dějepis? No není to pěkné. Jsem si jista, že tvá personifikace té neatraktivní krásy, kterou je bezdůvodná těžká práce, bude zaznamenána pro další generace.“
Ostrá hned od začátku.
Nic nepěkného o mně pro další generace nezaznamenávej.
Ale pravda,
když jsem poprvé potkal Senjougaharu Hitagi, byla přesně takováhle.
A od té doby jsem poznal mnoho dalších stránek Senjougahary Hitagi.
„Není to pěkné? Přímo úžasné! Je důležité se podívat zpátky na svou cestu, abyste viděl jak daleko jste došel. Pane Arasuji[1].“
Pěkný.
Ale neznamená to, že můžeš mluvit o lidech jako o cestě, kterou jsi pošlapala. Moje jméno je Araragi!
Nic jako "Promiňte, zaspala jsem"[2] na mě nezkoušej. Jen se pořádně prospi, Hachikuji. Já tě pak pořádně probudím.
„Co se děje, Araragi-senpai? Nech tu svou autobiografii na svém věrném otrokovi, na mě! Kdo jiný by dokázal detailně převvyprávět příběh našich začátků? Jak jsme se chytli za ruce a hned v ten moment jsme jeden v druhém našli pravé přátelství!“
Kdybys to napsala ty, tak by to pak už nebyla autobiografie…
A nepiš takové lži, Kanbaru.
Co si pamatuju, tak ty naše 'začátky' byly docela tvrdé a katastrofické.
Ačkoliv, nakonec jsme v sobě vážně našli pravé přátelství.
Ale mohla bys vynechat tu část, kde jsme se chytli za ruku?
„Koyomi onii-chan… Koyomi onii-chan. Pamatuješ si ještě Nadeko?“
Samozřejmě… Samozřejmě, že si tě pamatuju.
Co jsem udělal pro Sengoku.
Co jsem neudělal pro Sengoku.
Tu cestu hada, kterou si vybrala.
Není možné, abych řekl, že v tom nejsem na vině.
Není možné, abych se omluvil.
„Tak tak. Přesně tak to je. Ale neměl bys být se sebou spokojený jen protože ses z toho ponaučil, Araragi-kun. Musíš si řádně promyslet, co by mohlo přijít, a uplatnit co ses naučil v čemkoliv co na tebe čeká.“
Samozřejmě, tak to bylo. Přesně tak to bylo.
Musí to tak být, když to říká ta, která dokázala odvážně sama vykročit ke své budoucnosti.
Ale Hanekawo, zkus si prosím občas taky vzpomenout na to, jaké to bylo dříve.
" . . . . . . . . "
…Jo, vím.
Já vím. Není možné, abych na tebe kdy zapomněl.
Jizvy, které jsi mi dala.
…a jizvy, které jsem dal tobě.
To platí i pro tebe. Kdybys na ně zapomněla, dopadlo by to špatně.
Protože ty jsi toho všeho začátek
a všeho konec.
A pak začneme zase znovu.
Pořád přicházíme a odcházíme jako roční období. Půjdeme našimi cestami plných nadějí a rozvojů. A odtuď -
Budeme pořád otáčet stránky našeho zářivého kalendáře.[3]
